Níže si můžete přečíst úryvek z článku, který byl publikován na portálu Ženy ženám.
Čím mě nejvíce překvapuje a inspiruje můj syn?
Mám chlapečka, kterému momentálně táhne na tři roky. Jsme spolu doma a já si užívám dělání činností, které nepřináší naprosto žádný finanční zisk. Je to neuvěřitelně obohacující!
Jako jeden z největších darů, který dostávám od svého dítěte, je vědomá pozornost světu a životu, kterou dokáže dávat a já se to díky němu (znovu) učím. Procházka po odpoledním spaní může trvat hodinu a malý kluk dojde třeba jen na druhou stranu ulice. Potká totiž cestou tolik zajímavých věcí hodných obdivu a prozkoumání, že nepotřebuje dosahovat nějakého vytčeného cíle. Na zemi leží obal od nějaké cukrovinky, list z nedalekého javoru, super kamínek nebo zrovna na blízké křižovatce spravují chodník. No a co teprve brouzdání ve spadaném listí… Paráda! Žije většinu času v totální přítomnosti.
Ve společnosti svého dítěte vnímám, v čem spočívá skutečný život. Tkví v čase tráveném spolu, kdy se můžeme smát drobným legráckám, pomalém dobrém jídle, vydatném odpočinku a našlapaném řádění, mazlení a nocování v náruči maminky. Spočívá ve chvílích, které máme jen pro sebe, abychom se ponořili do hry či činnosti, která nás baví, zabořili pohled do prima knihy a vyrazili ruku v ruce na návštěvu k blízkému člověku, kterého máme rádi.
V jeho společnosti dokážu lépe vidět obrovskou hodntou „obyčejných“ věcí. Teď na podzim sbíráme kaštany, barevné listy a těšíme se, až pořádně zafouká studený vítr, abychom mohli pouštět draka. Nemít dítě, musela bych nějakou dobu přemýšlet o tom, jaké výhody má tohle nevlídné roční období.
Lucie Mattabu
Zbytek textu si můžete přečíst zde.